Pramen naší hrdosti

Proč Praha potřebuje budovu filharmonie?

V Praze nevznikl koncertní sál pro symfonickou hudbu již více než 100 let. Nejmladší, Smetanova síň Obecního domu, byla otevřena koncem roku 1912. Dvořákova síň Rudolfina dokonce již roku 1885. I když oba sály byly rekonstruovány, stále se jedná o sály historické. Nejenom že již neodpovídají standardům 21. století, ale beze zbytku ani akustickým požadavkům pro koncerty symfonické hudby.

Projekt realizace koncertního domu bude zásadním impulsem rozvoje nového centra Prahy. Nabídne dostatek možností pro realizaci nejen zajímavé stavby, ale hlavně nové kulturní a architektonické dominanty města.

Ambicí Prahy je prosazovat se nejen jako město památek, ale i jako centrum inspirativní živé kultury. Realizace nové budovy Vltavské filharmonie tuto ambici výrazně posílí a podpoří.

Vltavská filharmonie bude živý a otevřený prostor sloužící každodenně nejen Pražanům, ale i místem pro návštěvníky z celé republiky.

Nová kulturní a architektonická dominanta města se stane významným kulturním i turistickým cílem návštěvníků Prahy z celého světa.

Současnost a vize

I. Dokonalý nástroj

Koncertní sál pro symfonickou hudbu byl v Praze naposledy postaven před více jak 100 lety. Nejmladší, Smetanova síň Obecního domu, byla otevřena koncem roku 1912. Dvořákova síň Rudolfina vznikla dokonce již v roce 1885.
I když byly oba sály rekonstruovány, stále se jedná o sály historické, které nejen že neodpovídají soudobým požadavkům na symfonickou hudbu, ale postrádají potřebný prostorový i technický standard staveb 21. století.

Přejeme si získat návrh na jedinečnou filharmonickou budovu s názvem Vltavská filharmonie, dosáhnout špičkové úrovně akustiky v hlavním koncertním sále a dokonalých prostorových a vizuálních parametrů. Nová filharmonie by měla přinést něco zásadně nového a odlišného oproti tomu, co nabízejí stávající české koncertní sály.

II. Živé město

Vltavská je dnes místem neuspořádaným a velmi rušným. Je v něm ale přítomný silný potenciál městského centra, který čeká na své zformování pomocí veřejné městské stavby zásadní společenské důležitosti. Sloužit by měla jak Pražanům, tak i návštěvníkům z blízka i z daleka.

Přejeme si získat mimořádnou kulturní stavbu, a vytvořit tak centrum kulturního a společenského života, které bude místem setkávání 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a 365 dní v roce.

III. Ohnisko

Na Vltavské se prolínají dvě části Prahy 7 – horní a dolní Holešovice. Obě se zde potkávají s řekou. V širším pojetí jde o transformační území Holešovice – Bubny – Zátory, což je jeden z největších a nejdůležitějších pražských brownfieldů. Jde o místo, ve kterém se již 150 let shromažďují zásadní urbanistické impulzy, které by se mohly přeměnit do nového klíčového veřejného prostoru.

Přejeme si budovu, která svojí samotnou architektonickou kvalitou ale i řešením okolního veřejného prostoru završí po generace trvající úsilí o vytvoření silného místního ohniska, které spojí horní a dolní Holešovice.

Vývoj projektu

Harmonogram

Harmonogram projektu

Harmonogram

Projektový tým

Martin Krupauer

Vedoucí projektového týmu Vltavská filharmonie, který byl ustanoven na základě usnesení Rady hl. města Prahy. Je absolventem Fakulty stavební ČVUT v Praze a architektury na AVU v Praze. Má za sebou bohaté profesní zkušenosti jako architekt v České republice i v zahraničí. Mnoho let působil i ve vedení kulturního centra Solnice a kreativního epicentra Bazilika v Českých Budějovicích, vytvořil koncept a následně i architektonické řešení multifunkčního sálu Forum Karlín v Praze. Od roku 1989 do současnosti vlastní a vede architektonickou kancelář A8000. Přednáší o architektuře a regionálním rozvoji. Působil a působí v mezinárodních porotách řady architektonických soutěží. Jako hostující architekt je členem Slovenské komory architektů.

Martin Gross

Zástupce vedoucího projektového týmu Vltavská filharmonie a zakládající člen Spolku pro výstavbu nového koncertního sálu v Praze (vznikl 2010), jehož je aktuálně místopředsedou. Absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a dlouhodobě se věnuje produkčnímu a organizačnímu zajištění kulturních a sportovních akcí. Je zároveň společníkem a jednatelem produkční společnosti. Jako konzultant se v minulosti podílel např. na výstavbě a přípravě provozu pražské O2 areny, na přípravě a výstavbě multifunkčního sálu Forum Karlín taktéž v Praze nebo v rámci spolupráce s ateliérem M1 na přípravě projektu výstavby Janáčkova kulturního centra v Brně.

Monika Habrová

Od roku 2019 vede v rámci IPR Praha projekt Vltavské filharmonie. Absolvovala Fakultu architektury ČVUT v Praze, studovala také na TU Eindhoven. Pracovala v ateliéru FABRICations v Amsterdamu, který se zaměřuje na udržitelné městské plánování a strategie. Od roku 2016 působí v Institutu plánování a rozvoje hl. města Prahy, kde se věnuje architektonickým soutěžím a projektům veřejného prostoru – podílela se např. na projektu revitalizace ulice Bělohorské, koncepci rozvoje Výstaviště Praha, vedla designérskou soutěž na nový pražský mobiliář – zastávku a zábradlí. v rámci vlastní praxe se podílela např. na studii Základní školy Lošbates, která získala 2. místo v mezinárodní architektonické soutěži.

Petra Hrubešová

Od roku 2019 je členkou týmu Vltavská filharmonie. Absolventka Fakulty architektury a urbanismu na ČVUT v Praze, studovala také na ENSA Nantes. Od roku 2014 pracuje v Institutu plánování a rozvoje hl. města Prahy, kde se zabývá navrhováním staveb a organizací architektonických soutěží. v Praze se podílela např. na tvorbě architektonické studie a působila i jako vedoucí projektu revitalizace ulice Bělohorské nebo na organizaci architektonické soutěže na proměnu Vítězného náměstí. Zároveň se věnuje vlastní architektonické praxi, s týmem architektů se zaměřuje na navrhování veřejných staveb. Podílela se např. na architektonických studiích plaveckého bazénu v Písku, muzea 20. století v Berlíně či Základní školy Lošbates.

  • Zdeněk Hřib o Vltavské filharmonii
  • Jakub Hrůša o Vltavské filharmonii
  • Dagmar Pecková o Vltavské filharmonii
  • Petr Hlaváček o Vltavské filharmonii

Ambasadoři

Dagmar Pecková

operní pěvkyně

Dagmar Pecková se ambsadorkou podporující výstavbu nové koncertní síně v Praze stala podle svých slov mj. i z těchto důvodů: „Procestovala jsem svět. Viděl...

Dagmar Pecková se ambsadorkou podporující výstavbu nové koncertní síně v Praze stala podle svých slov mj. i z těchto důvodů: „Procestovala jsem svět. Viděla jsem spousty měst, ale Praha je opravdu jedinečná. Architektonické dědictví, které jsme získali díky našim předkům je ohromující, ale také zavazující. Nejenže bychom se o tyto památky měli pečlivě starat a předat je generacím následujícím, ale i po nás by mělo zůstat něco velkolepého. i my bychom měli těm příštím generacím předat dědictví naší doby. Vltavská filharmonie zcela jistě tento úkol splní.”


Mezzosoprán Dagmar Pecková studovala na Státní konzervatoři v Praze a po angažmá v Sächsische Staatsoper v Drážďanech byla několik let členkou Staatsoper v Berlíně. Během své úspěšné profesionální kariéry se představila na světových operních a koncertních scénách jako např. Bayerische Staatsoper, Carnegie Hall New York, Concertgebouw Amsterdam, Grand Théâtre de Genève, Hamburgische Staatsoper, Národním divadle v Praze, Opéra de Monte-Carlo, Opéra National de Paris, Opernhaus Zürich, Royal Opera House Covent Garden London, San Francisco Opera, Sächsische Staatsoper, Staatstheater Stuttgart, Theater Basel, Théâtre du Châtelet Paris, Teatro Sao Carlo v Lisabonu, Wigmore Hall v Londýně ad.

Vystupovala opakovaně na prestižních mezinárodních hudebních festivalech jako je Edinburg International Festival, Salzburger Festspiele, Pražské jaro, Smetanova Litomyšl nebo Schleswig-Holstein Musik Festival, kde byla v roce 2004 rezidenční umělkyní. Zpívala pod uměleckým vedením významných dirigentů, jakými jsou J. Bělohlávek, S. Bychkov, S. Cambreling, P. M. Davies, Ch. von Dohnanyi, Ch. Dutoit, Ch. Eschenbach, V. Fedoseyev, M. Honeck, N. Järvi, Ch. Mackerras, K. Nagano, F. Luisi, V. Neumann, L. Pešek, K. Petrenko, G. Prétre, P. Schneider, S. Young či W. Sawallisch.

Opakovaně spolupracovala s prestižními orchestry jako je např. Bamberger Symphoniker, BBC Symphony Orchestra, Cleveland Symphony, Česká filharmonie, Dresden Philharmonic Orchestra, DSO Berlin, London Symphony, Münchner Philharmoniker, NHK Symphony Orchestra Tokyo, Orcherstre de la Suisse Romande, Pittsburg Symphony, Orchesters of WDR, SWR, MDR a NDR, Philharmonisches Staatsorchester Hamburg, PKF - Prague Philharmonia, Royal Liverpool Philharmonic Orchestra, RSO Frankfurt, Staatskapelle Berlin, Staatskapelle Dresden, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, The Philharmonia, Tonhalle Zürich, Wiener Philharmoniker, Wiener Symphoniker ad.

Její nahrávky vyšly u nahrávacích společností Hänssler Classic, Teldec, Warner Music a Supraphon, kde vydává svá další alba (Wanted, Mahlerovu Píseň o zemi, Nativitas, The Magical Gallery a Exaltatio). Za album Nativitas a Wanted obdržela v roce 2019 Zlatou desku Supraphonu.

Intenzivně se věnuje také vlastním koncertním projektům – např. operní recitál Hříšnice (2015), kabaretní revue Wanted (2017) či písně s vánoční tematikou Nativitas (2018) a Exaltatio (2020). v roce 2017 založila ve svém rodišti Hudební festival Zlatá Pecka.

Jakub Hrůša

dirigent

České hudební umění minulosti i dneška patří k tomu nejpřednějšímu, čím se může naše země před zbytkem světa pyšnit. Mnozí tvůrci i interpreti po staletí náleže...

České hudební umění minulosti i dneška patří k tomu nejpřednějšímu, čím se může naše země před zbytkem světa pyšnit. Mnozí tvůrci i interpreti po staletí náleželi, a i dnes se řadí, k světové špičce. Schází nám však doposud zázemí moderních koncertních sálů této kategorie. Také Praha naléhavě potřebuje prostor, kde bude moci skvěle znít a uchvacovat nejen hudba Mozartova, Smetanova či Dvořákova, ale také mohutná hudba vznešené barokní polyfonie, košaté skladby velkého romantismu nebo nejnovější hudba soudobá. Až teprve tehdy plně zúročíme vzácné vlohy naší země na poli znějícího umění. Až teprve tehdy naše hudba opravdu zazáří.


Jakub Hrůša je jedním z nejaktivnějších a nevlivnějších reprezentantů české hudební kultury a české dirigentské školy ve světě. Pravidelně hostuje u předních orchestrů v Evropě i USA. v současné době působí jako šéfdirigent Bamberských symfoniků, hlavní hostující dirigent České filharmonie a londýnského Philharmonia Orchestra. v letech 2009 až 2015 působil jako hudební ředitel a šéfdirigent orchestru PKF – Prague Philharmonia. Z jeho nejdůležitějších angažmá lze jmenovat opakované pozvání k Vídeňským filharmonikům, Berlínským filharmonikům, do filharmonie v New Yorku, Orchestre de Paris, lipského Gewandhausu či k Symfonickému orchestru Bavorského rozhlasu. Pravidelně hostuje na BBC Proms a v nadcházející sezoně ho čeká debut na Salcburském festivalu. Stejně blízko jako ke koncertnímu repertoáru má Hrůša i k operní tvorbě.

Pravidelně hostuje na Glyndebournském operním festivalu, ve Vídeňské státní opeře, v londýnské Královské opeře, v Opéra national de Paris nebo Frankfurtské opeře a příležitostně na českých operních scénách. Za nahrávku skladeb Dvořáka a Martinů, ale také za DVD záznam opery Vanessa z festivalu v Glyndebourne, získal nedávno ocenění BBC Music Magazine Award. Aktivní zájem o osobnost Josefa Suka, zetě Antonína Dvořáka, se promítl do jeho loňského působení na festivalu Dvořákova Praha i do uplynulé sezóny České filharmonie. Sukovo kompletní orchestrální dílo je nyní jeho prioritním nahrávacím projektem. Společným jmenovatelem jeho činnosti v zahraničí je vytrvalé prosazování především děl českých autorů. Za tuto činnost mu v roce 2020 udělila Akademie klasické hudby Cenu Antonína Dvořáka.

Roman Bělor

ředitel festivalu Pražské jaro

„Mnohé ve světě realizované koncertní sály se díky skvělé akustice a modernímu prostředí staly nejen místem konání, ale přímo integrální součástí uměleckého výk...

„Mnohé ve světě realizované koncertní sály se díky skvělé akustice a modernímu prostředí staly nejen místem konání, ale přímo integrální součástí uměleckého výkonu, tedy jakýmsi nástrojem nástrojů, kdy jsou schopny posluchačům zprostředkovat umělecký výkon v nebývalé kvalitě a v prostředí 21. století. Nabízejí také potřebnou kapacitu hlavního sálu a společenských prostor a době odpovídající zázemí a technické vybavení pro účinkující, diváky i pořadatele. Praha nutně potřebuje doplnit oba historické sály o alternativní moderní prostor a uvolnit je tak pro další užívání, které odpovídá jejich kvalitám, ale i četným limitům.
Absence takové budovy s odpovídajícími kvalitami hlavního sálu stále více oslabuje pozici Prahy jako hudební metropole. To je bolestné jednak s ohledem na skutečně jedinečné historické hudební dědictví Prahy i Českých zemí, jednak s ohledem na silnou pozici současných českých interpretů a hudebních tvůrců. Situace se stala neúnosnou už i v národním měřítku, kdy Brno již svůj nový sál buduje a Ostrava k jeho realizaci významně vykročila. Zcela burcující je obecně fakt, že Praha oproti relativně krátkému období 1. republiky zcela rezignovala na výstavbu veřejných budov. Vezmeme-li v potaz ještě nutnost humanizovat prostředí Vltavské a vykročit tak k urbanizaci celé oblasti Bubnů, nestojíme jen před potřebou či nutností, ale před povinností!“


Ředitel Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro (Pražské jaro, o.p.s.) se narodil v Praze. Po dokončení studia ekonomiky a řízení na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze (1977-1982, Ing.) působil několik let v technickém oboru, ale aktivní zájem o hudbu a kulturu jej přivedl po roce 1989 do světa kulturního managementu. v roce 1990 se stal nejprve manažerem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK a v roce 1992 i jeho ředitelem. v letech 1997-2001 zastával funkci předsedy Asociace ředitelů symfonických orchestrů ČR. Zároveň byl v období 1993-2001 členem poradního Výboru Pražského jara. Podílel se na přípravách úspěšné kandidaturu hlavního města Prahy na titul Evropského města kultury pro rok 2000. v roce 2001 jej správní rada Pražského jara, o.p.s. jmenovala ředitelem. Od téhož roku zastává rovněž funkci místopředsedy Asociace hudebních festivalů ČR. v letech 2003–2005 se jako člen poradního sboru také podílel na přípravách české účast na světové výstavě v japonské prefektuře Aichi. v dubnu 2005 působil jak hlavní organizátor a předseda světové konference Mezinárodní asociace uměleckých manažerů IAMA (International Artist Managers´ Association) konané v Praze. Za podíl na kulturní spolupráci ČR s Francií byl v roce 1995 byl jmenován Rytířem (Chevalier) a v roce 2001 Důstojníkem (Officier) Řádu umění a literatury (Ordre des Arts et des Lettres) Francouzské republiky. v roce 2012 se stal členem rady Mezinárodního fondu na podporu kultury UNESCO (Council of the UNESCO International Fund for Promotion of Culture). Od roku 1998 pak vyučuje jako hostující pedagog na katedře hudební produkce Hudební a taneční fakulty AMU.

V roce 2010 spoluzakládal a nyní je předsedou Spolku pro výstavbu nového koncertního sálu v Praze a členem Koordinačního výboru hl. m. Prahy vytvořeného k realizaci tohoto cíle. Kromě hudby se zajímá o výtvarné umění a moderní historii. Je členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Klubu za starou Prahu.

Robert Kolář

ředitel Akademie klasické hudby

„Praha je kulturní metropole světového významu a česká hudba je důležitou součástí světového dědictví. i když máme Rudolfinum a máme také Obecní ...

„Praha je kulturní metropole světového významu a česká hudba je důležitou součástí světového dědictví. i když máme Rudolfinum a máme také Obecní dům, tak moderní a skutečně velký koncertní komplex špičkových parametrů nám chybí. Je nejvyšší čas to napravit. Vltavská filharmonie je ambiciózní a reprezentativní projekt, jehož realizace by naší zemi dala velkou kulturní a společenskou prestiž, která jí právem náleží.“


Ředitel Akademie klasické hudby (AKH) stál u zrodu mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha, jehož první ročník se konal v roce 2008. Absolvent Vysokého učení technického v Brně působil mj. i v obou komorách Parlamentu České republiky, když v devadesátých letech se stal poslancem a na začátku nového tisíciletí též senátorem. Společně s intendantem Vladimírem Darjaninem a vytvořil a vybudoval z Dvořákovy Prahy projekt, který aktuálně patří mezi nejvýznamnější kulturní svátky v České republice. v rámci aktivit AKH stojí za vyhlašováním Ceny Antonína Dvořáka nebo organizací vzdělávacího programu pro české manažery v kultuře Cultural Leadership Summit. Se současným intendantem Janem Simonem rozšířili v roce 2018 portfolio AKH o další aktivity – mezinárodní soutěž Concertino Praga ve spolupráci s Českým rozhlasem a projekt Mladé filharmonie Dvořákovy Prahy se základnou při Letní hudební akademii Kroměříž. Zaměřují se i na vydavatelskou činnost. Robert Kolář od roku 1998 působí ve statutárních orgánech Moravských naftových dolů v Hodoníně a následně i v dalších společnostech skupiny KKCG.

Martin Kratochvíl

jazzman / jazzový a jazz-rockový hudebník

Motivy mého souhlasu jsou prosté: Chlap v letech, silně angažovaný v muzice i v produkci a podnikání s ní, ponese velmi libě fakt, že bude d...

Motivy mého souhlasu jsou prosté: Chlap v letech, silně angažovaný v muzice i v produkci a podnikání s ní, ponese velmi libě fakt, že bude držet prst na tepu doby a že možná skromně pomůže dobré věci, která ho zajisté přežije. K tomu nám dopomáhej Bůh, chtělo by se jen dodat. Takže jdeme do toho...


Absolvent Berklee College of Music v Bostonu, doktorát z filozofie a psychologie získal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Stal se uznávaným jazzmanem a leaderem legendárního seskupení Jazz Q se kterým natočil několik desítek alb v Česku i v Evropě. Působí také v akustické formaci spolu s americkým kytaristou Tony Ackermanem a iránským perkusistou Imranem Musou Zangim. Svého času byl nejlepším domácím hráčem na klávesové nástroje a průkopníkem ve hře na syntetizátory. Je také autorem hudby k jedenácti celovečerním a asi pěti stům dokumentárních filmů. Po roce 1989 se stal producentem prvního filmu financovaného ze soukromých prostředků (Tankový prapor). v roce 1988 založil multimediální skupinu Bonton s dominantním postavením na zábavním trhu. v současné době konglomerát osmnácti firem našel nové majitele. Kratochvíl se plně věnuje koncertování, komponování a natáčení hudby a dokumentárních filmů ve svém Studiu Budíkov. Je vášnivým milovníkem himálajského lezectví a soukromým pilotem.

Zdeněk Tůma

„Rozvoj města není dán jen rostoucím počtem obyvatel či prodloužením metra. Podstatnou součástí je i rozvoj kultury a budování veřejného prostoru. Je smutné, že...

„Rozvoj města není dán jen rostoucím počtem obyvatel či prodloužením metra. Podstatnou součástí je i rozvoj kultury a budování veřejného prostoru. Je smutné, že v hlavním městě nevznikla za posledních sto let žádná významná veřejná budova, která by byla architektonicky zajímavá v mezinárodním kontextu a která by významněji ovlivnila rozvoj města. Ve Vltavské filharmonii se snoubí oba zmíněné aspekty, jak kulturní, tak urbanistický. Realizace této stavby pomůže posunout naše hlavní město do 21. století. Je pro mě ctí být součástí procesu výstavby Vltavské filharmonie a budu rád, podaří-li se mi k úspěchu tohoto projektu přispět.“


Zdeněk Tůma vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a postgraduální studium ukončil na Československé akademii věd. Začátkem devadesátých let byl pomáhal s obnovením ekonomického vzdělávání na Univerzitě Karlově, kde byl později jmenován docentem. Nadále pokračuje ve výuce na IES FSV UK, zaměřuje se na centrální bankovnictví a finanční regulaci. Byl hlavním ekonomem ve společnosti Patria Finance, v roce 1998 působil v Evropské bance pro obnovu a rozvoj jako člen výkonného výboru. V únoru 1999 byl Zdeněk jmenován viceguvernérem České národní banky a v prosinci 2000 se stal guvernérem. Tuto pozici zastával do roku 2010. V minulé dekádě byl partnerem ve společnosti KPMG Česká republika se zaměřením na poradenství ve finančním sektoru. V současné době je předsedou dozorčí rady ČSOB. Byl či je členem řady vědeckých či správních rad na několika univerzitách. Je členem České společnosti ekonomické, v níž působil v letech 1999-2001 jako prezident.

Podporují nás

David Mareček

generální ředitele České filharmonie

„Hudba je specifický jazyk umění a má moc kultivovat svého posluchače a spojovat ho s dalšími milovníky umění. Vltavská filharmonie – podobně jako svého času Rudolfinum, které bylo také v minulosti nazýváno Chrám umění – bude sloužit přesně těmto účelům: kultivaci ducha a spojování lidí. o tytéž cíle se po celou dobu své existence snaží i Česká filharmonie.“

Tomáš Řehák

ředitel Městské knihovny

„Téměř před 130 lety Městská knihovna v Praze založila nejstarší a největší veřejnou hudební knihovnu v České republice. a nyní už řadu let promýšlíme její přesunutí do budoucí Vltavské filharmonie. Stane se tak nejen logickou a synergickou součástí přirozeného centra hudebního života, ale i–v nejlepším smyslu slova – trojským koněm otevírajícím dveře filharmonie bezmála dvěma stovkám tisíc pravidelných uživatelů knihovny. i díky tomu bude filharmonie otevřeným a živým místem kultury po celý den; místem, které se v oblasti propojení špičkové hudby a kultivovaného veřejného prostoru stane inspirací pro další evropské metropole.“

Daniel Sobotka

ředitel Symfonického orchestru hl.m.Prahy FOK

„Koncertní sál je příležitostí. Bylo by skvělé, kdyby Pražané mohli slyšet své Pražské symfoniky způsobem, který doposud mohou zažít pouze návštěvníci ve špičkových sálech v zahraničí při turné orchestru. To říkám jako zaujatý aktér rodící se Vltavské filharmonie. Ale jako Pražan mám na mysli mnohem podstatnější souvislosti: koncertní sál je mocným a komplexním impulzem pro rozvoj města, kvalitu života v něm, dopravní infrastrukturu, je hozenou marketingovou rukavicí celému světu, profitující turistickou atrakcí. Považuji za šťastné a prozíravé, když se takovým hybatelem stává koncertní sál, nikoliv další nákupní centrum, kancelářský komplex či parkovací zóna.“

Návrh stavebního programu Vltavské filharmonie

Budovu Vltavské filharmonie chápeme jako komplex několika vzájemně komunikujících bloků, jejichž provozy se budou moci vzájemně doplňovat, spojovat kombinovat anebo budou moci fungovat samostatně. To zajistí, aby budova Vltavské filharmonie byla živým a kreativním společenským centrem po celý den sedm dní v týdnu.

Srdcem Vltavské filharmonie budou její sály se svými zázemími a veřejnými prostory-foyer. Stejně významnou funkci jako sály bude mít blok, nazývaný Kreativní Hub, jehož centrem se stane hudební knihovna. Kreativní činnosti budou moci být rozvíjeny v navazujících zkušebnách, studovnách nebo edukačních prostorách.

Oba dva tyto pro Vltavskou filharmonii významné bloky budou provozně a produkčně podporovány technickým a technologickým produkčním zázemím.

V budově najdou zázemí i oba v Praze sídlící nejvýznamnější české symfonické orchestry – Česká filharmonie a Symfonický orchestr hl.m. Prahy FOK. Oba orchestry v budově naleznou odpovídající residenční prostory.

Vzhledem k jedinečné poloze parcely, určené k výstavbě Vltavské filharmonie, z které se otevírají nové výhledy na úžasné pražské panorama se přirozeně nabízí i vytvoření dalšího prostoru k využití – střecha či terasa.

Provoz budovy Vltavské filharmonie si nelze představit bez gastronomických služeb, které jednak nabídnou širokou škálu servisu pro návštěvníky, ale budou schopné i obsloužit zaměstnance a účinkující, stejně jako zajistit služby pro ad hoc akce a eventy.

Není možné, aby všechny prostory byly přístupné veřejnosti. i přesto bychom ale rádi návštěvníkům umožnili, aby mohli nahlédnout do míst, veřejnosti nepřístupných. Součástí stavebního programu bude prohlídková trasa, která návštěvníky provede celým objektem a dovolí jim nahlédnout i do prostor, kam běžně přístup není-do zkušeben, studií, nebo i do sálů v době, kdy tam budou probíhat zkoušky na představení nebo i koncerty.

Vltavská filharmonie není jen budova samotná. Neodmyslitelnou součástí je i venkovní prostor, který budovu obklopuje a spolu s ní tvoří jeden celek. Venkovní veřejný prostor, je prostor setkávání, prostor, kde lze setrvat, prostor, kde se mohou konat nejrůznější typy akcí. Prostor, který bude lákat k návštěvě. Nedílnou součástí venkovního prostoru je i nábřeží řeky Vltavy.

Při definování stavebního programu není samozřejmě pominuta ani dopravní obslužnost. Součástí proto je podzemní parkoviště, místa pro zastavení pro nástup a výstup cestujících ze zájezdních autobusů a taxi. Samozřejmě se nezapomíná ani na zásobování a příjezd účinkujících, stejně jako prostory pro stání přenosových vozů.

Vltavská filharmonie: akcelerátor rozvoje území Bubny-Zátory

Tak, jako jsme se naučili recyklovat odpad, musíme se naučit recyklovat území. a Holešovice Bubny – Zátory jsou v celopražském kontextu klíčovým transformačním územím, které se recyklovat / revitalizovat dá.

Budova Vltavské filharmonie se stane hlavním iniciátorem a akcelerátorem rozvoje zanedbaného území Bubny-Zátory. Mělo by se jednat o zásadní impuls k postupné revitalizaci celého neutěšeně vypadajícího území v Praze 7 – Holešovicích.

V roce 2018 vyhlášeno výběrové řízení na zpracování územní studie, která by iniciovala přeměnu tohoto území a vytvořila příležitost vybudovat zde svébytnou novou městskou čtvrť. Více o tomto projektu zde.