„Významné kulturní instituce, jako je filharmonie, mohou působit odměřeným, a odstrašujícím dojmem. My jsme se snažili představit si filharmonii, která je otevřená pro všechny, zve lidi dovnitř a je co nejvíce zapojená do života ve městě. Za pár let až přijdete do Vltavské filharmonie, i když zatím nemáte vášeň pro klasickou hudbu, se budete cítit v pokušení objevovat a budete chtít do budovy vstoupit a možná vyjít nahoru po terasách budovy a nahlédnout do různorodých prostor. A možná se nakonec přistihnete s lístkem v ruce, jak sedíte v hledišti.“

„Zvenku ten návrh čtu jako víceúrovňový veřejný prostor pro každého a v tom je mi návrh velmi sympatický a chápu ho jako správnou odpověď na místo, které fakt potřebuje dlouhodobě pomoct.“

„Znovu říkám, že Praha musí být poctěna tím, kdo všechno se soutěže zúčastnil. A mám i velkou radost z toho, že ani mezi těmi pěti oceněnými týmy nezůstaly pozadu české kanceláře. To je výborný výsledek. Vítěz je samozřejmě světové jméno a pro Prahu je to velká příležitost, protože o to víc se pak o té stavbě ve světě mluví. Praha to má ale historicky v genech, že světoví architekti tu stavěli skvělé domy. Je teď hodně důležité pro naši společnost a budoucnost národa, že se ta pomyslná okna do znovu světa otevírají.“

„Já myslím, že studio BIG je tím mladým progresivním studiem, které vaří architekturu nebo zakládají ingredience architektury na poznání společenských vztahů a snaží se vytvářet architekturu, která v lidech probouzí ty nejlepší pocity pozitivní, aby pomohli té společnosti jako dávat se dohromady, radovat se, stmelit se, mít radost ze života. V tom já je vidím jako velmi příkladnou architektonickou skupinu, která na tyto věci myslí.“

„Už slyším ty řeči‚ kdyby radši dali ty prachy do opravy silnic. Ne, ne, Praha potřebuje kulturu, skutečnou kulturu a kulturní stavby, bez kultury z nás budou jen myši lovící potravu.“

„Všechny podobně zaměřené budovy dneska žijí celý den, a ne jen tou takzvanou vysokou kulturou. Jsou tady pro amatérské sbory, pro dětské soubory, pro různé jiné zájmové činnosti. Jednoznačně je to tedy investice do budoucnosti. Zkušenost ze světa je taková, že i když se takové stavby vždycky prodražily, tak si nakonec všechny na sebe vydělaly. Přinesly víc, než vzaly. A to se opravdu stalo bez výjimky všude za posledních dvacet třicet let. Není tedy důvod obávat se toho, že by to u nás bylo jinak.“