Podporují nás

„Procestovala jsem svět. Viděla jsem spousty měst, ale Praha je opravdu jedinečná. Architektonické dědictví, které jsme získali díky našim předkům je ohromující, ale také zavazující. Nejenže bychom se o tyto památky měli pečlivě starat a předat je generacím následujícím, ale i po nás by mělo zůstat něco velkolepého. I my bychom měli těm příštím generacím předat dědictví naší doby. Vltavská filharmonie zcela jistě tento úkol splní.” 

Mezzosoprán Dagmar Pecková studovala na Státní konzervatoři v Praze a po angažmá v Sächsische Staatsoper v Drážďanech byla několik let členkou Staatsoper v Berlíně. Během své úspěšné profesionální kariéry se představila na světových operních a koncertních scénách jako např. Bayerische Staatsoper, Carnegie Hall New York, Concertgebouw Amsterdam, Grand Théâtre de Genève, Hamburgische Staatsoper, Národním divadle v Praze, Opéra de Monte-Carlo, Opéra National de Paris, Opernhaus Zürich, Royal Opera House Covent Garden London, San Francisco Opera, Sächsische Staatsoper, Staatstheater Stuttgart, Theater Basel, Théâtre du Châtelet Paris, Teatro Sao Carlo v Lisabonu, Wigmore Hall v Londýně atd. 

Vystupovala opakovaně na prestižních mezinárodních hudebních festivalech jako je Edinburg International Festival, Salzburger Festspiele, Pražské jaro, Smetanova Litomyšl nebo Schleswig-Holstein Musik Festival, kde byla v roce 2004 rezidenční umělkyní. Zpívala pod uměleckým vedením významných dirigentů, jakými jsou J. Bělohlávek, S. Bychkov, S. Cambreling, P. M. Davies, Ch. von Dohnanyi, Ch. Dutoit, Ch. Eschenbach, V. Fedoseyev, M. Honeck, N. Järvi, Ch. Mackerras, K. Nagano, F. Luisi, V. Neumann, L. Pešek, K. Petrenko, G. Prétre, P. Schneider, S. Young či W. Sawallisch. 

Opakovaně spolupracovala s prestižními orchestry jako je např. Bamberger Symphoniker, BBC Symphony Orchestra, Cleveland Symphony, Česká filharmonie, Dresden Philharmonic Orchestra, DSO Berlin, London Symphony, Münchner Philharmoniker, NHK Symphony Orchestra Tokyo, Orcherstre de la Suisse Romande, Pittsburg Symphony, Orchesters of WDR, SWR, MDR a NDR, Philharmonisches Staatsorchester Hamburg, PKF - Prague Philharmonia, Royal Liverpool Philharmonic Orchestra, RSO Frankfurt, Staatskapelle Berlin, Staatskapelle Dresden, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, The Philharmonia, Tonhalle Zürich, Wiener Philharmoniker, Wiener Symphoniker atd. 

Její nahrávky vyšly u nahrávacích společností Hänssler Classic, Teldec, Warner Music a Supraphon, kde vydává svá další alba (Wanted, Mahlerovu Píseň o zemi, Nativitas, The Magical Gallery a Exaltatio). Za album Nativitas a Wanted obdržela v roce 2019 Zlatou desku Supraphonu. 

Intenzivně se věnuje také vlastním koncertním projektům – např. operní recitál Hříšnice (2015), kabaretní revue Wanted (2017) či písně s vánoční tematikou Nativitas (2018) a Exaltatio (2020). V roce 2017 založila ve svém rodišti Hudební festival Zlatá Pecka.

„České hudební umění minulosti i dneška patří k tomu nejpřednějšímu, čím se může naše země před zbytkem světa pyšnit. Mnozí tvůrci i interpreti po staletí náleželi, a i dnes se řadí, k světové špičce. Schází nám však doposud zázemí moderních koncertních sálů této kategorie. Také Praha naléhavě potřebuje prostor, kde bude moci skvěle znít a uchvacovat nejen hudba Mozartova, Smetanova či Dvořákova, ale také mohutná hudba vznešené barokní polyfonie, košaté skladby velkého romantismu nebo nejnovější hudba soudobá. Až teprve tehdy plně zúročíme vzácné vlohy naší země na poli znějícího umění. Až teprve tehdy naše hudba opravdu zazáří.“

Jakub Hrůša je jedním z nejaktivnějších a nevlivnějších reprezentantů české hudební kultury a české dirigentské školy ve světě. Pravidelně hostuje u předních orchestrů v Evropě i USA. V současné době působí jako šéfdirigent Bamberských symfoniků, hlavní hostující dirigent České filharmonie a londýnského Philharmonia Orchestra. V letech 2009 až 2015 působil jako hudební ředitel a šéfdirigent orchestru PKF – Prague Philharmonia. Z jeho nejdůležitějších angažmá lze jmenovat opakované pozvání k Vídeňským filharmonikům, Berlínským filharmonikům, do filharmonie v New Yorku, Orchestre de Paris, lipského Gewandhausu či k Symfonickému orchestru Bavorského rozhlasu. Pravidelně hostuje na BBC Proms a v nadcházející sezoně ho čeká debut na Salcburském festivalu. Stejně blízko jako ke koncertnímu repertoáru má Hrůša i k operní tvorbě.

Pravidelně hostuje na Glyndebournském operním festivalu, ve Vídeňské státní opeře, v londýnské Královské opeře, v Opéra national de Paris nebo Frankfurtské opeře a příležitostně na českých operních scénách. Za nahrávku skladeb Dvořáka a Martinů, ale také za DVD záznam opery Vanessa z festivalu v Glyndebourne, získal nedávno ocenění BBC Music Magazine Award. Aktivní zájem o osobnost Josefa Suka, zetě Antonína Dvořáka, se promítl do jeho loňského působení na festivalu Dvořákova Praha i do uplynulé sezóny České filharmonie. Sukovo kompletní orchestrální dílo je nyní jeho prioritním nahrávacím projektem. Společným jmenovatelem jeho činnosti v zahraničí je vytrvalé prosazování především děl českých autorů. Za tuto činnost mu v roce 2020 udělila Akademie klasické hudby Cenu Antonína Dvořáka.

„Jsem nesmírně rád, že se každým dnem posouváme k položení základního kamene nového hudební síně na břehu Vltavy. Kulturního stánku, o kterém se hodně dlouho mluví a který si Praha nepochybně zaslouží. Dle architektonických plánů a vizuálů to bude skvost. Skvost, který bude nádherným oknem do našich kulturních duší, místo, kde se budou mísit různé kultury celého světa i potkávat běžní Pražané. Koncertní sál s úžasnou akustikou, který nám umožní ještě ve větším měřítku posunout hudební vnímání těch nejlepších světových orchestrů. A nejen jich. To a mnohem víc bude Vltavská filharmonie.“ 

Pavel Šporcl je český houslový virtuóz, který díky svému technickému umění i nekonvenčnímu vystupování oslovil publikum v takových hudebních síních, jako je Suntory Hall v Tokiu, Alte Oper ve Frankfurtu, nebo Walt Disney Hall v Los Angeles. Vystoupil na významných světových hudebních festivalech jako Salzburger Festspiele, Pražské jaro, Schleswig-Holstein Musik Festival nebo Festival Radio France. Spolupracoval s renomovanými světovými orchestry (Česká filharmonie, Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra, Orchestre National de France, Royal Liverpool Philharmonc Orchestra, Orchestre de Paris ad.) a pod taktovkou špičkových dirigentů (V. Ashkenazy, L. Pešek, J. Bělohlávek, V. Fedosejev atd.) 

Rozsáhlý repertoár českého houslisty zahrnuje přes 40 houslových koncertů, nespočet sonát, komorních a virtuózních děl. Kromě akcentu na české skladatele a základní repertoár se zaměřuje též na soudobou hudbu. Vedle stěžejního repertoáru klasické hudby se věnuje i jiným hudebním žánrům, jeho láska k umu cikánských houslových virtuózů vedla k úspěšným albům Gipsy Way a Gipsy Fire. 

Šporcl je neúnavným popularizátorem a propagátorem klasické hudby vystupující pravidelně také na benefičních projektech nadací a neziskových organizací.

"Česká hudební kultura je živým organismem, který přes dějinné a společenské změny stále tepe rytmem vůdčího elementu naší identity a je tak i silným důkazem naší hudebnosti celému světu. Hudba je nedílnou součástí našich životů a můžeme být opravdu vděční za kvalitní hudební edukativní systém, který vychovává stále novou a novou kultivovanou generaci mladých muzikantů a vřelých posluchačů.

Stejně jako každý hudebník toužící po prvotřídním hudebním nástroji, kterým by dokázal plně využít barevnou škálu své představivosti, tak i orchestr touží rozehrát své nástroje v koncertním sálu, dosahujícího kvalit Stradivariho nástrojů.

Dát Praze nový koncertní sál je nejenom ušlechtilý a vizionářský počin, ale při pomyslném pohledu zpět do minulosti i jistá povinnost, poděkování všem vynikajícím hudebníkům a skladatelům, kteří svou hudbou a interpretací okouzlili svět a ten o nás ví…."

Šéfdirigent a umělecký ředitel Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK od sezony 2025/26, zakladatel a umělecký ředitel Letní hudební akademie Kroměříž a bývalý generální hudební ředitel Aalto Musik Theater a Philharmonie Essen (2013–2023). Patří k nejvyhledávanějším českým dirigentům současnosti, dlouhodobě spolupracuje s Českou filharmonií, kde působil jako hlavní hostující dirigent a nadále vystupuje jako host. 

Pravidelně diriguje přední světové orchestry a operní domy – mj. ve Vídni, Drážďanech, Ženevě, Tokiu či Monte Carlu. V koncertní sezóně 2023/24 připravil inscenace Janáčkovy Její pastorkyně, Dvořákovy Rusalky a trojici Mozartových oper v Ženevě, Tokiu a Kolíně nad Rýnem. Na koncertních pódiích vystoupil např. s Orchestre National de France, Vídeňskými symfoniky, BBC Symphony Orchestra či Accademia Nazionale di Santa Cecilia. 

Studoval dirigování na AMU v Praze a Královské akademii ve Stockholmu u Jormy Panuly. Je laureátem soutěže Sira George Soltiho ve Frankfurtu a vítězem hlavní ceny Americké dirigentské akademie v Aspenu. Jeho rozsáhlá diskografie zahrnuje oceňované nahrávky pro Supraphon, Pentatone a další prestižní vydavatelství.

„Motivy mého souhlasu jsou prosté: Chlap v letech, silně angažovaný v muzice i v produkci a podnikání s ní, ponese velmi libě fakt, že bude držet prst na tepu doby a že možná skromně pomůže dobré věci, která ho zajisté přežije. K tomu nám dopomáhej Bůh, chtělo by se jen dodat. Takže jdeme do toho...“ 

Absolvent Berklee College of Music v Bostonu, doktorát z filozofie a psychologie získal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Stal se uznávaným jazzmanem a leaderem legendárního seskupení Jazz Q, se kterým natočil několik desítek alb v Česku i v Evropě. Působí také v akustické formaci spolu s americkým kytaristou Tony Ackermanem a iránským perkusistou Imranem Musou Zangim. Svého času byl nejlepším domácím hráčem na klávesové nástroje a průkopníkem ve hře na syntetizátory. 

Je také autorem hudby k jedenácti celovečerním a asi pěti stům dokumentárních filmů. Po roce 1989 se stal producentem prvního filmu financovaného ze soukromých prostředků (Tankový prapor). 

V roce 1988 založil multimediální skupinu Bonton s dominantním postavením na zábavním trhu. V současné době konglomerát osmnácti firem našel nové majitele. Kratochvíl se plně věnuje koncertování, komponování a natáčení hudby a dokumentárních filmů ve svém Studiu Budíkov. 

Je vášnivým milovníkem himálajského lezectví a soukromým pilotem.

„Mnohé ve světě realizované koncertní sály se díky skvělé akustice a modernímu prostředí staly nejen místem konání, ale přímo integrální součástí uměleckého výkonu, tedy jakýmsi nástrojem nástrojů, kdy jsou schopny posluchačům zprostředkovat umělecký výkon v nebývalé kvalitě a v prostředí 21. století. Nabízejí také potřebnou kapacitu hlavního sálu a společenských prostor a době odpovídající zázemí a technické vybavení pro účinkující, diváky i pořadatele. Praha nutně potřebuje doplnit oba historické sály o alternativní moderní prostor a uvolnit je tak pro další užívání, které odpovídá jejich kvalitám, ale i četným limitům. 

Absence takové budovy s odpovídajícími kvalitami hlavního sálu stále více oslabuje pozici Prahy jako hudební metropole. To je bolestné jednak s ohledem na skutečně jedinečné historické hudební dědictví Prahy i Českých zemí, jednak s ohledem na silnou pozici současných českých interpretů a hudebních tvůrců. Situace se stala neúnosnou už i v národním měřítku, kdy Brno již svůj nový sál buduje a Ostrava k jeho realizaci významně vykročila. Zcela burcující je obecně fakt, že Praha oproti relativně krátkému období 1. republiky zcela rezignovala na výstavbu veřejných budov. Vezmeme-li v potaz ještě nutnost humanizovat prostředí Vltavské a vykročit tak k urbanizaci celé oblasti Bubnů, nestojíme jen před potřebou či nutností, ale před povinností!“ 

Roman Bělor je poslanec Poslanecké sněmovny ČR, kulturní manažer a dřívější ředitel mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Po dokončení studia ekonomiky a řízení na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze (1977-1982, Ing.) působil několik let v technickém oboru, ale aktivní zájem o hudbu a kulturu jej přivedl po roce 1989 do světa kulturního managementu. V roce 1990 se stal nejprve manažerem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK a v roce 1992 i jeho ředitelem. V letech 1997-2001 zastával funkci předsedy Asociace ředitelů symfonických orchestrů ČR. Zároveň byl v období 1993-2001 členem poradního Výboru Pražského jara. Podílel se na přípravách úspěšné kandidaturu hlavního města Prahy na titul Evropského města kultury pro rok 2000. V roce 2001 jej správní rada Pražského jara, o.p.s. jmenovala ředitelem a od téhož roku zastával rovněž funkci místopředsedy Asociace hudebních festivalů ČR. V letech 2003–2005 se jako člen poradního sboru také podílel na přípravách české účasti na světové výstavě v japonské prefektuře Aichi. V dubnu 2005 působil jak hlavní organizátor a předseda světové konference Mezinárodní asociace uměleckých manažerů IAMA (International Artist Managers´ Association) konané v Praze. 

Za podíl na kulturní spolupráci ČR s Francií byl v roce 1995 byl jmenován Rytířem (Chevalier) a v roce 2001 Důstojníkem (Officier) Řádu umění a literatury (Ordre des Arts et des Lettres) Francouzské republiky. V roce 2012 se stal členem rady Mezinárodního fondu na podporu kultury UNESCO (Council of the UNESCO International Fund for Promotion of Culture). 

Od roku 1998 pak vyučuje jako hostující pedagog na katedře hudební produkce Hudební a taneční fakulty AMU. 

V roce 2010 spoluzakládal a nyní je předsedou Spolku pro výstavbu nového koncertního sálu v Praze a členem Koordinačního výboru hl. m. Prahy vytvořeného k realizaci tohoto cíle. Kromě hudby se zajímá o výtvarné umění a moderní historii. Je členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Klubu za starou Prahu.

„Rozvoj města není dán jen rostoucím počtem obyvatel či prodloužením metra. Podstatnou součástí je i rozvoj kultury a budování veřejného prostoru.

Je smutné, že v hlavním městě nevznikla za posledních sto let žádná významná veřejná budova, která by byla architektonicky zajímavá v mezinárodním kontextu a která by významněji ovlivnila rozvoj města. Ve Vltavské filharmonii se snoubí oba zmíněné aspekty, jak kulturní, tak urbanistický. Realizace této stavby pomůže posunout naše hlavní město do 21. století. Je pro mě ctí být součástí procesu výstavby Vltavské filharmonie a budu rád, podaří-li se mi k úspěchu tohoto projektu přispět.“ 

Zdeněk Tůma vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a postgraduální studium ukončil na Československé akademii věd. Začátkem devadesátých let pomáhal s obnovením ekonomického vzdělávání na Univerzitě Karlově, kde byl později jmenován docentem. Nadále pokračuje ve výuce na IES FSV UK, zaměřuje se na centrální bankovnictví a finanční regulaci. Byl hlavním ekonomem ve společnosti Patria Finance, v roce 1998 působil v Evropské bance pro obnovu a rozvoj jako člen výkonného výboru. V únoru 1999 byl Zdeněk jmenován viceguvernérem České národní banky a v prosinci 2000 se stal guvernérem. Tuto pozici zastával do roku 2010. V minulé dekádě byl partnerem ve společnosti KPMG Česká republika se zaměřením na poradenství ve finančním sektoru. 

V současné době je předsedou dozorčí rady ČSOB. Byl či je členem řady vědeckých či správních rad na několika univerzitách. Je členem České společnosti ekonomické, v níž působil v letech 1999-2001 jako prezident.

„Praha je kulturní metropole světového významu a česká hudba je důležitou součástí světového dědictví. i když máme Rudolfinum a máme také Obecní dům, tak moderní a skutečně velký koncertní komplex špičkových parametrů nám chybí. Je nejvyšší čas to napravit. Vltavská filharmonie je ambiciózní a reprezentativní projekt, jehož realizace by naší zemi dala velkou kulturní a společenskou prestiž, která jí právem náleží.“ 

Ředitel Akademie klasické hudby (AKH) stál u zrodu mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha, jehož první ročník se konal v roce 2008. Absolvent Vysokého učení technického v Brně působil mj. i v obou komorách Parlamentu České republiky, když se v devadesátých letech stal poslancem a na začátku nového tisíciletí též senátorem. Společně s intendantem Vladimírem Darjaninem a vytvořil a vybudoval z Dvořákovy Prahy projekt, který aktuálně patří mezi nejvýznamnější kulturní svátky v České republice. 

V rámci aktivit AKH stojí za vyhlašováním Ceny Antonína Dvořáka nebo organizací vzdělávacího programu pro české manažery v kultuře Cultural Leadership Summit. Se současným intendantem Janem Simonem rozšířili v roce 2018 portfolio AKH o další aktivity – mezinárodní soutěž Concertino Praga ve spolupráci s Českým rozhlasem a projekt Mladé filharmonie Dvořákovy Prahy se základnou při Letní hudební akademii Kroměříž. Zaměřují se i na vydavatelskou činnost. Robert Kolář od roku 1998 působí ve statutárních orgánech Moravských naftových dolů v Hodoníně a následně i v dalších společnostech skupiny KKCG.

„Hudební Praha vstoupí Vltavskou filharmonií do 21. století. Divákům otevře nové možnosti poslechu a vytvoří podmínky pro rozkvět hudebního života v hlavním městě, ale i celé republice. Bude živoucím důkazem, že i geograficky nevelká země může být velmocí klasické hudby, a to nejen při ohlédnutí do minulosti. Vltavská filharmonie bude i pro příští generace svědectvím o kultivovanosti naší doby. Pražské jaro jako ambasador tohoto projektu přispěje k tomu, aby ve Vltavské filharmonii vystupovali ti nejlepší umělci z celého světa a speciálními festivalovými projekty prohloubí propojení domácí scény se světovým děním.“

Pavel Trojan, ředitel Pražského jara 

Již první dva ročníky mezinárodního festivalu Pražské jaro byly fenomenálním úspěchem. V roce 1946 zde Leonard Bernstein poprvé dirigoval mimo americký kontinent. Na dlouhých 44 let zde naposledy v Československu vystoupil klavírista Rudolf Firkušný, o rok později přijel také skladatel Dmitrij Šostakovič.

Dodnes je festival založen na interakci a konfrontaci špiček domácího a světového interpretačního umění. Otevírá nové horizonty uváděním děl českých i světových skladatelů ve světové či české premiéře a prezentací projektů, které jsou v České republice realizovány vůbec poprvé. V současnosti je Pražské jaro festivalem klasické hudby s nejdelší tradicí v České republice. V roce 2025 divákům přinese 80. ročník, což jej řadí i v celosvětovém měřítku k festivalům s nejdelší historií.

„Hudba je specifický jazyk umění a má moc kultivovat svého posluchače a spojovat ho s dalšími milovníky umění. Vltavská filharmonie – podobně jako svého času Rudolfinum, které bylo také v minulosti nazýváno Chrám umění – bude sloužit přesně těmto účelům: kultivaci ducha a spojování lidí. o tytéž cíle se po celou dobu své existence snaží i Česká filharmonie.“

„Koncertní sál je příležitostí. Bylo by skvělé, kdyby Pražané mohli slyšet své Pražské symfoniky způsobem, který doposud mohou zažít pouze návštěvníci ve špičkových sálech v zahraničí při turné orchestru. To říkám jako zaujatý aktér rodící se Vltavské filharmonie. Ale jako Pražan mám na mysli mnohem podstatnější souvislosti: koncertní sál je mocným a komplexním impulzem pro rozvoj města, kvalitu života v něm, dopravní infrastrukturu, je hozenou marketingovou rukavicí celému světu, profitující turistickou atrakcí. Považuji za šťastné a prozíravé, když se takovým hybatelem stává koncertní sál, nikoliv další nákupní centrum, kancelářský komplex či parkovací zóna.“

„Téměř před 130 lety Městská knihovna v Praze založila nejstarší a největší veřejnou hudební knihovnu v České republice. a nyní už řadu let promýšlíme její přesunutí do budoucí Vltavské filharmonie. Stane se tak nejen logickou a synergickou součástí přirozeného centra hudebního života, ale i v nejlepším smyslu slova – trojským koněm otevírajícím dveře filharmonie bezmála dvěma stovkám tisíc pravidelných uživatelů knihovny. I díky tomu bude filharmonie otevřeným a živým místem kultury po celý den; místem, které se v oblasti propojení špičkové hudby a kultivovaného veřejného prostoru stane inspirací pro další evropské metropole.“